Vyhledávání


Kontakt

Lukáš Císař, Eliška Suchomelová
Kámen, Vilémov

E-mail: cisar.luk@seznam.cz, elis.vilemov@seznam.cz

Foto historie

Cornelius van Rooyen

11.06.2009 00:00

 

O PLEMENI

       

 

    Původ plemene sahá do jižní Afriky. Zde prapředci Rhodeského ridgebacka, údajně podobní šakalům, přináleželi kmenům Hotentotů (v místní řeči Khoi Khoi, což se dá přeložit jako „ti co něco vlastní“).
               
    Hotentoti (na rozdíl od křováků, kteří nic neměli a byli tedy lovci, popř. sloužili hotentotům), vlastnili ovce a dobytek, který pásli.
               
    Psi byli Hotentoty používání mj. na ochranu stád a strážení svých obydlí. Tito psi se lišili právě pruhem obrácené srsti na zádech, nepřehlédnutelného znaku - ridge, který dal plemeni název ridgeback. Přívlastek v názvu plemene vznikl zpodle místa, kde se historie plemene odehrávala, což bylo v Holanďany ovládaném koloniálním území ve střední Africe, pojmenovaném jako Rhodesie (název vznikl podle jména britského podnikatele a koloniálního politika, majitel diamantových polí v již. Africe; 1853-1902). Později se jižní část Rhodesie, kam přesněji spadá historie plemene, přejmenovala na Zimbabwe.
               
    Při objevování Afriky se postupně portugalští (přistáli v Kapském městě r. 1487) a poté hlavně holandští (od r. 1648) kolonialisté seznamovali se schopnostmi hotentotských psů, u kterých je zaujaly jejich schopnosti a dovednosti. Holanďané poté psy od Hotentotů křížili s jinými psi, tak aby u psů vytvořil požadované vlastnosti, schopností lovu, ochrany.
               
    Psi byli používání pro ochranu farem, ochranu dobytka před divokou zvěří a v neposlední řadě pro lov a nahánění divokých šelem, vč. jejich krále – lva. Proto se také říká africký lví pes. Toto využití ridgebacka vyplynulo z jeho vlastností, tj. chytrosti, odvahy, síly, rychlosti, hbitosti a vytrvalosti. Právě pro tyto vlastnosti se toto plemeno mohlo zhostit tak nebezpečného úkolu jako je ochrana před šelmami, popř. nahánění lvů. Ridgeback by nikdy nemohl sám lva přemoci, toho usmrtil výstřel lovcovy pušky. Ridgebackové však lovci pomohli lva vystopovat a obklíčit do jeho příchodu. To, že to někteří psi nemuseli přežít, však není nutné zpochybňovat (tvrdé k psům, ale dle C. van Rooyena ideální a přirozená selekce).
               
    Podle dochovaných informaci přivezl z Mysu Dobré naděje v r. 1879 do Rhodesie pár psů (údajně jmen Powder a Lorna) misionář Charles Helm. Tito psi byli lovecky velmi dovední, což zaujalo lovce van Rooyena.
               
    Farmář a lovec velkých afrických zvířat Cornelius van Rooyen psy Charlese Helma postupně křížil (35 let) s dalšími psy své smečky a tím položil základy dnešního ridgebacka.  
                
    O oficiální uznání plemene FCI se však zasloužil až Francis Richard Barnes, který tyto psy choval s cílem upevnit jejich linii.

               

    V roce 1902 byl v Bulawayo založen první Lion-dog Club. Ten však příliž nefungoval.  V roce 1922 svolal F.R.Barnes nově do Bulawayo kolem dvou tuctů chovatelů a založil s nimi Rhodesian Ridgeback Club. Společně s C.H. Edmondsem a B.W.Durhamem sestavil Barnes první standart plemene, přičemž pro něj byl použit standart Dalmatina. Bez větších změn platí dodnes. V r. 1924 bylo plemeno Rhodeského ridgeback uznáno organizací South African Kennel Union.

               

    V Evropě se první ridgebackové objevili v rozmezí roků 1850 – 1870, kdy byli vystaveni v Londýnské ZOO jako exotická zvířata. Chov Rhodeských ridgebacků začal v Anglii v roce 1927, kdy paní J.Plazerová importovala Rhodeského ridgebacka z jižní Afriky. Na starý kontinent se plemeno oficiálně rozšířilo o dost později.

       
Plemena se kterými byli pravděpodobně původní Hotentotští psi kříženi:
Byli to kříženci plemen pestrého genofondu, některá plemena přispěla víc, jiná míň.
Zmínky jsou o khoikoi (základ ridge), greyhound,, buldok, pointer, irský teriér, erdel teriér, kolie a deerhound
Dále jsou zmiňováni bloodhaund a mastifové, dogy a chrti